Česká centra ve spolupráci s Nadací PPF představí ve světových metropolích rozsáhlý výstavní projekt Pixely a poetika, který propojuje experimentální českou fotografickou modernu, zosobněnou tvůrci Josefem Sudkem a Jaromírem Funkem, se současnou vizuální tvorbou. V dnešním světě hru s obrazem posouvá využívání digitálních technologií i umělé inteligence, to ale zároveň významně proměňuje pohled na fotografii jako nástroj k zachycení reality. Výstavní projekt Pixely a poetika má za cíl představit silnou tradici české fotografické tvorby a také přispět ke společensky potřebné debatě o tom, nakolik můžeme důvěřovat vizuálním vjemům v dnešním technologicky vyspělém světě.
Projekt vzniká při příležitosti výročí dvou klíčových osobností české fotografie — Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho — jejichž díla tvoří významnou součást sbírek PPF Art. Ta pro výstavu zapůjčila patnáct fotografií od každého z autorů. Současnou českou vizuální scénu v projektu Pixely a poetika zastupují multimediální tvůrci a tvůrkyně Barbora Trnková, Lenka Hámošová a autorská dvojice & (Barbora Trnková a Tomáš Javůrek).
Výstava bude v letech 2026–2027 uvedena v Londýně, Paříži, Frankfurtu, Bělehradě a New Yorku. Zabývá se otázkami, které dnes rezonují celou vizuální kulturou: Jak se mění vztah mezi obrazem a realitou? Může fotografii věřit společnost, která se denně setkává s uměle generovanými obrazy? A je manipulace obrazů skutečně až produktem digitální doby, nebo byla fotografii vlastní už od jejích počátků?
Kurátorská koncepce výstavy staví Sudka a Funkeho nejen do role ikon meziválečné avantgardy, ale především jako autorů, kteří systematicky experimentovali s možnostmi média a posouvali jeho hranice. Výběr Sudkových děl zahrnuje snímky z cyklů Okno mého ateliéru, Zátiší na okně mého ateliéru, Rothmayerova zahrada, Vzpomínky a představy či pozdní Labyrinty. Intimní poetika ateliérových zátiší se zde setkává s vizuální alchymií pozdních experimentů se sklem, které předjímají abstraktní fotografii a nové formy vizuální imaginace.
Kolekce děl Jaromíra Funkeho představuje klíčové práce z cyklu Abstraktní kompozice (1927–1929) doplněné o experimentální snímky La Solitude II, Zátiší či Odraz v zrcadle. Výběr ukazuje, jak Funke přesouvá fotografii z roviny dokumentu do sféry čisté vizuální struktury.„Výročí Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho jsou pro nás příležitostí znovu se vrátit k tomu, co jejich dílo znamená pro českou i evropskou fotografii,“ říká Jitka Pánek Jurková, generální ředitelka Českých center. „Oba fotografové nám připomínají, že obraz nikdy nebyl pouhým otiskem skutečnosti. V době, kdy se technologie mění tak rychle, že to může naši společnost zaskočit a dokonce ohrožovat naše vydobyté hodnoty, je důležité sledovat, jak se vztah mezi obrazem, realitou a důvěrou proměňuje.“Významným partnerem projektu je Nadace PPF, která dlouhodobě spravuje a rozvíjí sbírky PPF Art a podporuje prezentaci české fotografie v mezinárodním kontextu. Díky této spolupráci může výstava pracovat s jedněmi z nejucelenějších souborů Sudkových a Funkových děl.„V Nadaci PPF systematicky podporujeme projekty, které českému talentu otevírají cesty do světa a zvyšují prestiž České republiky na světové kulturní scéně. Výstavní projekt Pixely a poetika tyto cíle naplňuje hned dvojnásobně. Mezinárodnímu publiku představí autory české fotografické moderny Funkeho a Sudka v dialogu se současnou vizuální tvorbou zasazenou do širšího kontextu české fotografie,“ říká k podpoře výstavy Jana Tomas Sedláčková, členka správní rady Nadace PPF.Současní tvůrci a tvůrkyně zastoupení v projektu Pixely a poetika už přímo vizuální rovinu zasazují do kontextu společenských otázek. Série syntetických fotografií Barbory Trnkové Your Addiction is the Message umístěné na prostorovém sloupu s glitch ozdobným rámováním zkoumá, jak se genderové stereotypy a kulturní nerovnosti promítají do technologií strojového učení.
Multimediální instalace Lenky Hámošové Strange Attractions odkrývá, jak algoritmus interpretuje a „vzpomíná“ na lidskou podobu, čímž zpochybňují představu o objektivní reprezentaci. Projekt ukazuje napětí mezi krásou, chybou a emocí a otevírá diskusi o svobodě experimentování, percepci a imaginaci v digitální vizualitě.
Interaktivní webová aplikace Generace Princezen tvůrčího dua & umístěná na iPadu; odkrývá mechanismy konstrukce identity a vizuálních archetypů v digitálním prostředí.
Architektura a vizuální identita
Architektonické řešení výstavy navrhlo studio O+M, vizuální identitu vytvořilo studio COLMO. Obě složky vycházejí z ústředního tématu expozice – vztahu mezi zobrazováním reality a její konstrukcí. Výstava je vystavěna z modulárních čtvercových hliníkových prvků, které lze variabilně skládat a při každé instalaci vytvářet odlišnou prostorovou konstelaci. Tento princip symbolizuje proměnlivost a subjektivitu vnímání reality a zároveň umožňuje flexibilní přizpůsobení výstavy různým prostorům Českých center.„Chtěli jsme vytvořit architekturu, která nebude pouze neutrálním rámcem vystavených děl, ale sama se stane nástrojem interpretace. Modulární struktura umožňuje neustálou proměnu prostoru a odkazuje k tomu, jak se realita skládá z fragmentů a perspektiv,“ uvádějí architekti ze studia O+M.Součástí expozice jsou také zrcadlové dibondové desky, na nichž jsou umístěny výstavní texty a prezentace současných umělců. Tyto reflexní plochy odrážejí okolní prostředí i samotné návštěvníky a vytvářejí vrstvy obrazů, informací a iluzí, díky nimž divák přímo zakouší nejistotu a fluiditu reality. V kontrastu s tím jsou klasické fotografie Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho instalovány tradičním způsobem přímo na stěnách. Vzniká tak dialog mezi historickým, pevně ukotveným obrazem a flexibilní, interaktivní prostorovou zkušeností současné vizuality.
Vizuální identita výstavy, navržená studiem COLMO, pracuje s pixelovou estetikou a glitchovými barevnými efekty, které vizuálně podtrhují téma manipulace s obrazem a nejednoznačnosti reality. Architektura, grafika i obsah se zde propojují do jednotného celku, v němž divák zažívá hru s prostorem, perspektivou a vlastním subjektivním vnímáním světa.
Mezinárodní uvedení projektu (2026–2027)
Výstava bude postupně uvedena ve třech evropských metropolích a v New Yorku, čímž naváže na dlouhodobé poslání Českých center prezentovat českou kulturu v mezinárodním kontextu. Dále bude projekt představen na mezinárodním knižním veletrhu Frankfurter Buchmesse na podzim 2026, kde se Česká republika ujme prestižní role hlavní hostující země. Probíhají také jednání o prezentaci v dalších zemích, například ve Španělsku a Rumunsku, která by měla mezinárodní přesah projektu dále posílit. Kompletní cyklus bude uzavřen v druhé polovině roku 2027.
● Londýn (20. 1.–13. 3. 2026) — premiéra projektu v galerii Českého centra.
● Paříž (24. 3.–16. 5. 2026) — výstavu doplní umělecká rezidence Terezie Kovalové, která v Paříži naváže na její práci s fotografickou pamětí a poetikou městského prostoru.
● Bělehrad (1. 9.–30. 9. 2026) — zde projekt doplní workshopy klasické fotografie zaměřené na temnou komoru, kontaktní kopii a analogovou manipulaci obrazu.
● New York (5. 11. 2026–15. 1. 2027) — závěrečná prezentace projektu ve Spojených státech nabídne rozšířený program o současnou vizuální teorii a nové mediální formy.
